Tento stručný přehled nemá být úplným a detailním popisem celé armády, záměrně opomíjí jiné složky (letectvo, námořnictvo...) zabývá se jen pozemním vojskem,
poněvadž podle dostupných informací všichni naši předkové sloužili u 13. pěšího domobraneckého pluku v Olomouci. Bylo to dáno tím, že odvody vojáků byly
organizovány teritoriálně a tudíž se odvedenci z daného regionu obvykle sešli u stejné jednotky.
Stravování v armádě: pěší divize potřebovala k pokrytí denních potřeb vojáků asi 14 000 porcí komisárku (chleba z černé žitné mouky) a až 25 ks hovězího
dobytka. Divize měla mít u sebe zásoby na pět dní boje, přičemž část potravin, například chleba a čerstvé maso, si měla zajistit sama z dodaných surovin,
respektive z rekvírovaného hovězího dobytka.
Základ jídelníčku na začátku první světové války představovala takzvaná normální dávka. Její normované hodnoty byly v praxi pouze orientační. Voják u sebe nesl
jen záložní dávku a k tomu chleba a dvě kávové „konzervy“ po 46 g z normální dávky. Zbytek náležitostí se vezl na proviantním voze a ke spotřebě a výdeji jej
připravili až kuchaři. Normální a záložní dávka měla být na plnou doplňována v případech, kdy bylo možné získávat potraviny navíc rekvírováním nebo nákupem na místě.
Již po několika měsících trvání války začalo být opatřování potravin v zápolí obtížné a na počátku roku 1915 byla dávka masa snížena o 100 g a dávka chleba pro
útvary služeb o 140 g. Nedostatek se však prohluboval a v polovině roku 1917 došlo k dalšímu snižování. V červnu 1917 byla vyměřena dávka chleba pro útvary zbraní
na 670 g (v prosinci téhož roku na 560 g), pro útvary služeb na 400 g (v prosinci na 370 g), pro útvary v zápolí na 370 g (v srpnu 1917 na 280 g) a denní dávka
masa všeobecně na 270 g. Ještě radikálnější snížení přišlo v únoru 1918, kdy se denní dávka masa snížila na 200 g. Nenormované přídavky zavedené na počátku války
(sýr, slanina) zmizely v roce 1918 úplně.